Byli to snad staří Sumerové v oblasti Malé Asie, kteří definovali základní typy nábytku – tedy i nábytek sedací, které používáme dodnes. Na mnohých dochovaných reliéfech, se setkáváme s výjevy sedících osob, a to zejména mužů. Je tomu tak například i na známém zákoníku krále Chammurapiho, který je na něm vyobrazen, jak přijímá insignii od sedícího boha. Ovšem až díky stavitelům pyramid ze starověkého Egypta, se nám, díky jejich dokonalé technice konzervace předmětů (a Howardu Carterovi), dochovaly nábytkové artefakty: je to zejména slavné křeslo krále Tutanchamona, které vhodně reprezentuje řemeslný um před naším letopočtem. Zatímco ve starověké antice obklopovali lidé svoje „mensy“, tedy jídelní stoly, několika tzv. „lectus“ – lehátky. Platilo pravidlo, že muži u jídla leželi, zatímco ženy a děti seděly. Ze sedacího nábytku zmiňme alespoň řeckou židli “klismos” či “solium”.